Pár řádků z historie Smrkova

     Vesnice Smrkov byla pojmenována podle osobního jména Smrk. Jméno původně znamelalo Smrkův dvůr. Ve starých dobách tu bývalo vladycké sídlo po němž se psal Martin ze Smrkova. Dne 17.4.1445 koupil Jan z Báňova jeho statek v Báňově u Votic a držel ho společně s bratry Mikulášem, Blažkem a Martinem řečeným Čáblík ze Smrkova. Potom se psali "z Báňova".

     První písemná zmínka o Smrkově pochází ze zakládací listiny borotínské fary, k níž byla vesnička přičleněna. Listina je datována dnem 19.března 1386. Z přičlenění Smrkova k borotínské farnosti plyne, že ves patřila do majetku pánů z Landštejna, kteří se psali i "z Borotína". Další zpráva o Smrkově je až z roku 1577, kdy se uvádí, že díl Smrkova přísluší k statku měšickému. Do roku 1577 patřil tento statek rodu Dvořeckých z Olbramovic, pak ho koupil Jan Přehořovský z Kvasejovic na Ratibořicích. V roce 1605 se uvádí, že grunty pana Přehořovského ve Smrkově spravuje paní Judyt Dvořáková, dcera Jiřího Bejšovce z Bejšova. Tento díl Smrkova koupil r.1605 Jan Zápražský.

     Druhý díl Smrkova je ve stejné době uváděn jako součást chlumeckého panství Lobkoviců. Z r. 1604 se zachoval předpis roboty a daní, v němž jsou ve Smrkově uváděni jako lobkovičtí poddaní dva sedláci a dva chalupníci, kteří vždy na sv. Jiří a na sv. Havla odváděli vrchnosti plat 2 kopy 6 grošů. Kromě toho dávali Smrkovští panstvu ročně 6 slepic a za prach a peří pro kněžnu platili dva sedláci po 1 říšského tolaru a dva chalupníci po 22 groších ročně. Na panských polích však poddaní ve Smrkově nerobotovali.

     Roku 1624 se ve Smrkově připomíná svobodný sedlák Kryštof Kelbl, kterého chtěla vrchnost "koupit". Václav Kelbl ze Smrkova je zapsán ve zpovědním seznamu jistebnické farnosti r.1671. V urkurních registrech jistebnického panství obnovených v r.1638 jsou uvedeni dva osedlí - Huňáček a Kyselo a mimo to jsou dvě chalupy Vávrovská a Hniličovská. Huňáček a Kyselo byli uvedeni v urbáři z r. 1667. Rod Kyselů žil ve vsi již na počátku 16. století. Jakýsi Kohout vyznal při mučení v Táboře kolem r. 1523, že Petr Kyselo ze Smrkova byl při tom, když pobrali z plotu šaty Zadákovi z Lažan.

Smrkov - pohled z průhona, 10kB

     R. 1676 je ve zpovědním seznamu jistebnické fary uvedena řada obyvatel ze Smrkova mezi "nekajícími", tj. mezi těmi, kdo se dosud nepřiklonili ke katolické víře a nechodili ke zpovědi: "Jakub, lokaj pana Doudlebského; Jan, šafář a Markéta, šafářka; Voršila, služka; Anna, pasačka stará; Magdalena, stará služka; Pavel, košíkář; Václav Sládek se ženou; Jan, učedník; Eliška, podruhyně; Magdalena, ševcova žena".

     Část Smrkova patřila tedy Janu Doudlebskému z Doudleb, druhá Janu Bechyňovi z Lažan. Oba byli nekatolíky.

     V berní rule z r.1654 se uvádí jako majitel svobodnického statku ve Smrkově Petr Vok Zmyslovský z Radvanova, kdežto ze selského gruntu o 30 strychách pozemků hospodář utekl.

     Z osedlích se připomínají ve vsi r.1724 Jan Huňáček a Matěj Šmejkal, vedle nich pak ještě r. 1757 Tomáš Chalupský a Matěj Hořejší. Robotní přepis z r. 1777 jmenuje ve Smrkově robotníky Vostřáka (č.8) a Šmejkala (č.4), robotou pěší byli povinni Vorel a Mára.

     Z rodu Bechyňů se zde připomínají - r. 1721 rytíř Kryštof Bechyně z Lažan ze svobodného dvorce ve Smrkově (utopil se toho roku v Jordáně), Jan Bechyně (zemřel 1741), potomstvo Jiříka Bechyně - dcera Markéta (†1741) a synové Jáchym a Antonín s chotí Annou Josefínou Žeberkovou (1715) a Václav Adam, jenž zemřel roku 1741 jako devadesátiletý. Byl svobodný a dědil po něm bratranec Josef. Po r.1743 se jmenuje ve Smrkově Josef Kryštof Bechyně s chotí Lidmilou Tuhanskou z Branže a jako poslední r.1789 Josef Bechyně z Lažan ve Smrkově.

     V lobkovické části Smrkova sídlil až do r. 1766 panský myslivec, který se pak přestěhoval do nové myslivny v Borotíně. Oba svobodnické statky přikoupila v r. 1775 hraběnka Lidmila Deymová ze Střítěže (rozená Kfelířová ze Zakšova). Ještě před ní žili na těchto svobodnických statcích potomci rodu Fellnerů z Feldeggu (Anna, jež zemřela r. 1759) a Sobětických ze Sobětic (před r.1770 Josef). Lidmila Deymová připojila oba svobodnické statky ke svému panstvíčku Kamenná Lhota, s nímž tento díl Smrkova sdílel osudy až do doby po roce 1844. Tak roku 1809 koupila panství Dorota, hraběnka z Rey, rozená z Breteuvil, v témže roce od ní Arnošt, svobodný pán Kosoř Malovec z Malovic, od něj roku 1810 Augustin Peithner, roku 1811 manželé Josef a Kateřina Smetanovi a 7.října téhož roku Emanuel, šlechtic z Rosenbaumu.

     S nájemcem statku Kamenná se r. 1819 soudila obec Smrkov, které nájemce neprávem odebral kus pastviny v místě zvaném "ve Strašinkách".

     R. 1834 přešla Kamenná Lhota a dva dvory ve Smrkově do majetku manželů Jana a Karoliny Mayerových a o rok později vše koupila Josefa, svobodná paní z Briffaut, rozená z Eisensteinu (byla to patrně manželka vídeňského knihkupce Briffauta, který byl povýšen do šlechtického stavu).

     Z roku 1835 se zachoval přehled o majetku kamenolhotské vrchnosti ve Smrkově. Byly to "dva selské dvory, svobodnický dvůr s lihopalnou, dále 4 chalupy přímo ve Smrkově, mimo to šest panských domků "na zeleném palouku"" ("auf der grünen Weise")

     Rok 1835 tedy znamená datum 1. písemné zmínky o dnešním Dolním Smrkově, který se také nazývá Zelené Palouky. Celkem bylo v části Smrkova náležející ke statku Kamenná Lhota 11 domů se 66 obyvateli, z čehož byly dvě rodiny židovské.

     Dalším majitelem Kamenné Lhoty a příslušícího dílu Smrkova se stal dne 6.července 1844 František Josef Klavík. Klavík, který byl po dlouhá léta starostou města Tábora, se neustále potýkal s velkými finančními potížemi. Ty také způsobily, že v krátké době svůj majetek ve Smrkově prodal.

     R. 1869 bylo na území Rakouska-Uherska poprvé provedeno sčítání obyvatel. Ve Smrkově tehdy žilo 208 obyvatel ve 24 domech. Při dalším sčítání v r. 1880 zde žilo dokonce 215 obyvatel, ale od té doby jejich počet neustále klesá:

Smrk0421a.jpg, 31kB
r. 1890 - 180 obyvatel
r. 1900 - 140 obyvatel
r. 1910 - 151 obyvatel
r. 1921 - 144 obyvatel
r. 1930 - 129 obyvatel
r. 1950 - 82 obyvatel
r. 1961 - 78 obyvatel
r. 1970 - 62 obyvatel
r. 1980 - 47 obyvatel
 

     R. 1898 byl ve Smrkově založen Sbor dobrovolných hasičů. Tento sbor měl v r. 1928 15 členů a následující vybavení: 1 stříkačku čtyřkolku, 2 stříkačky berlovky, 4 metry savic a 80 metrů hadic, celkem inventáře za tehdejších 15000,- Kč.

     Smrkov je rodištěm dramatika a divadelního pracovníka Vojty Šteina - Táborského (nar. 13.června 1860), jehož otec měl zde pronajato hospodářství.

     Poblíž Zelených Palouků (Dolního Smrkova) leží rybník Borotínek o rozloze 1 ha 92 a. Jméno rybníka původně označovalo dvůr či maličkou osadu, která se poprvé připomíná r. 1557 (Mikuláš Panocha z Borotínku).

     V 17. století se v Borotínku připomíná svobodnický dvůr, na kterém v r.1620 seděl Václav Vesecký, který se psal "z Borotínku" a který pocházel z rodu Veseckých z Vesce, držitelů svobodnického dvora v Červeném Újezdě. V r.1624 patřil svobodnický dvůr v Borotínku Esteře Mezeřické. Vrchnost (chlumecké panství Lobkoviců) ji chtěla koupit. Borotínek se později stal součástí obce Libenice a s ní byl r.1975 připojen k Borotínu.

     Ke Smrkovu přísluší samota Mlýnec (Mlejneček), která je poprvé připomenuta r.1767 - uvádí se "Václav Zeman na Mlejncích pod Smrkovem". Zemanové byli svobodnický rod. Po Václavovi se připomíná jeho syn Jan, pak František Zeman. Mlýn ležel na potoce, který pramení nad Libenickým rybníkem a který byl ve starých dobách známý pod jménem Tismenice. V roce 1925 se uvádí, že ve mlýně, který patřil Čeňku Hampejsovi (před tím Vincenci Hampejsovi), se ročně semele 40-50 q obilí. Potok je malý a tak byl mlýn odkázán jen na větší vody při jarním tání.

     Smrkov tvořil součást obce Orlov a s ní byl v sedmdesátých letech připojen k Jistebnici. Podobně i JZD (spojené s Křivošínem) splynulo nejprve s JZD Orlov a s ním bylo začleněno do sloučeného JZD Horal se sídlem v Jistebnici. V Horním Smrkově byl vybudován kravín. Je zde také prodejna LSD. Jednota a aktivní organizace Českého svazu požární ochrany. Její členové zřídili v roce 1982 poblíž Smrkova lyžařský vlek.

Erb Smrkova.gif, 1,3kB

©2010 Administrator JaKo